Dekáda na Ostrovech (1): Agüeroooo

26.03. 16:19

V době, kdy začínal nastavený čas, Citizens prohrávali. Když na Stadium of Light jejich městský rival uslyšel závěrečný hvizd, stále potřebovali vstřelit ještě jednu kýženou branku. Fanoušci, několik desítek sekund zpátky svírající hlavu v dlaních a mlátící do všeho možného, se nakonec dočkali.

"Manchester City are still alive here - Balotelli, AGUEERROOOOOOOOO." Asi každý, kdo alespoň trochu sleduje Premier League, si slova Martina Tylera vybavuje. Snad jen kromě příznivců Rudých ďáblů, většina z nichž se je snažila co nejdříve vytěsnit.

Na začátku sezóny 2011/12 to byly tři roky od doby, kdy šejk Mansour modrý tým koupil. Za tu dobu se mu povedlo vybudovat silný kádr (který v této sezóně čekala premiérová účast v Lize mistrů), v něm ale nebylo příliš mnoho hráčů s hvězdnou minulostí. Mezi ty by se dalo zařadit duo problémových útočníků Téveze a Balotelliho, v útoku však byli mnohem více vidět Edin Džeko a čerstvá posila z Atlética Madrid Sergio Agüero.

Manažer Roberto Mancini se v té době opíral rovněž o trojici bývalých hráčů Arsenalu. V obranných řadách to byl Gael Clichy a ze slávy ustupující Kolo Touré, na jehož úkor před Joem Hartem operovala stoperská dvojice Kompany-Lescott. Naopak jeho bratr Yaya měl za sebou dost možná životní sezónu a spolu s Davidem Silvou a Garethem Barrym byl stálicí středu pole. Na začátku sezóny k nim dorazila zmíněná třetí hvězda Kanonýrů, Samir Nasri.

Největším favoritem na zisk trofeje byl ale obhájce titulu a finalista Ligy mistrů z Old Trafford. Rudí ďáblové ovládli čtyři z předchozích šesti ročníků Premier League, ve zbylých případech skončili druzí. Museli se sice vypořádat s koncem kariéry legendárních Edwina van der Sara a Paula Scholese, za nizozemského gólmana však přišla solidní náhrada v podobě talentovaného Davida de Gey, anglický záložník se zase v zimě rozhodl kariéru obnovit a v klíčových měsících týmu vypomoci.

Osu defenzivy nadále tvořilo zkušené trio Vidić, Ferdinand, Evra, ostřílené středopolaře Giggse s Carrickem zase doplňovali v životní formě hrající Nani, Antonio Valencia nebo čerstvá posila Ashley Young. Nouzi neměl Sir Alex Ferguson ani v útoku, kde kromě Rooneyho disponoval objevem minulé sezóny Chicharitem, navrátilcem z hostování Welbeckem a Dimitarem Berbatovem.

Duo manchesterských celků doplnily v předchozí sezóně v elitní čtyřce Arsenal a Chelsea. Gunners však v létě přišli nejen o Nasriho, ale i o Cesca Fabregase, a když se jim výrazným způsobem nepovedly první dva měsíce (sedm bodů ze stejného počtu zápasů), bylo jasno, že po pronásledovatelích je třeba se ohlížet jinde.

Třeba právě na Stamford Bridge, Blues totiž utratili větší obnos peněz zejména za Romelua Lukakua s Juanem Matou a v úvodu sezóny prohráli pouze na hřišti Red Devils, viset za severoanglickými celky ale zvládli jen na podzim a postupem času se propadli až na konečné šesté místo.

Větším ohrožením pro favority tak nakonec byl trochu překvapivě Tottenham. V létě sice byla jeho aktivita na přestupovém trhu minimální, na soupisce však měl hráče jako Kyle Walker, Gareth Bale, Luka Modrić, Rafael van der Vaart nebo zabijácké duo Emmanuel Adebayor, Jermain Defoe. Spurs sice hned na úvod nezvládli zápasy s oběma Manchestery, poté se ale rozjeli a po dvaceti kolech ztráceli pouhé tři body na první místo. Jenže druhá polovina sezóny se jim hrubě nepovedla a nakonec skončili na čtvrtém místě za Arsenalem, což vzhledem k překvapivému vítězství Chelsea v Lize mistrů znamenalo, že o třetí účast mezi evropskou smetánkou přišli.

Zpět ale k těm, na něž byla upřena největší pozornost. K prvnímu střetu mezi modrou a červenou částí Manchesteru došlo hned na úvod sezóny v zápase o Community Shield. Vítěz FA Cupu do něj pod Manciniho taktovkou vstoupil bravurně, když v poločase vedl o dvě branky. Jenže hosté se nevzdali a velmi brzy srovnali. Rozhodující moment přišel až v nastaveném čase, kdy se při sbírání vysokého míče nedohodli Clichy s Kompanym a umožnili tak Nanimu gólově zakončené sólo na Harta, které přineslo oslavy první trofeje v sezóně.

Vstup do Premier League vyšel oběma sokům na jedničku a před vzájemným zápasem na Old Trafford si tak na čele tabulky hověli Citizens, ovšem jen s dvoubodovým náskokem na svého rivala. Šlo tak pravděpodobně o dosud nejdůležitější derby. S tímto vědomím šli do zápasu i hosté. "Bývalo to jen derby dvou týmu z Manchesteru, teď už je to však střetnutí, které sleduje téměř celý svět. Netěší se na něj totiž jen lidé z města, sledovat ho musí asi každý," říkal tehdy kapitán Kompany.

A pokud ho skutečně každý sledoval, pak každý viděl do té doby neviděné. První půli okořenil svým gólem pouze Mario Balotelli, po přestávce ale museli šokovaní domácí příznivci přihlížet nejprve Evansově vyloučení a následně dalším pěti gólům za de Geovými zády. Přičteme-li k tomu jednu Fletcherovu nic neřešící trefu, svítilo na tabuli se závěrečným hvizdem skóre 1:6.



Tímto počinem se navýšil náskok bledě modré části severoanglického města na pět bodů, což bylo také celosezónní maximum. Rudým ďáblům trvalo téměř dvacet kol, než se dokázali znovu dostat do čela. Během té doby se stalo mnohé. Oba kluby se ze skupiny Ligy mistrů prokousaly pouze do vyřazovací fáze Evropské ligy, z níž se později poroučely už ve čtvrtfinále. Finálové brány jim zůstaly zavřené i v obou domácích pohárech. Mancini svůj tým dotáhl do semifinále Ligového poháru, Fergusonova družina skončila ve stejné fázi FA Cupu.



Právě ve čtvrtfinále nejstarší pohárové soutěže se odehrálo třetí dějství manchesterských bitev, v němž Citizens nenavázali na počin z toho druhého. Mohl za to zejména brzký Rooneyho gól a záhy Kompanyho červená. I přes třígólové poločasové vedení United se soupeři povedlo vstřelit kontaktní gól, tím ale snaha o vyrovnání skončila.

Na přelomu března a dubna to navíc začalo vypadat, že se na Etihadu letos titulu nedočkají. Tři zápasy v řadě bez vítězství zakončené porážkou na Emirates Stadium s Arsenalem znamenaly, že s relativně pohodlným osmibodovým náskokem kralovali Premier League Rudí ďáblové. Jenže všem dnům zdaleka nebyl konec. I oni si vybrali své slabší období, po porážce ve Wiganu ztratili v závěru proti Evertonu dvoubrankové vedení a před další bitvou o Manchester se náskok ztenčil na rozdíl jednoho vítězství.

Jestliže první ligové derby bylo označeno za dosud největší, na odvetný zápas si v důležitosti jen tak žádné nepřijde ani v budoucnu. Karty byly vzhledem k rozdílu ve skóre rozdané jasně. Vítězství přiblíží titulu City, jakýkoliv jiný výsledek bude úspěchem pro druhou stranu. Na góly nároční fanoušci se nedočkali takových hodů jako při předešlých zápasech. Ti, co přáli Citizens, ale naříkat nemohli. Jedinou trefu v utkání a přiblížení se titulu před pauzou totiž obstaral, stejně jako v jednom z klíčových zápasů o sedm let později, Vincent Kompany.



On i jeho spoluhráči si ovšem velmi dobře uvědomovali, že vyhráno ještě nemají. "Na tenhle moment jsme čekali, ale ještě jsme daleko. Dvě výhry nad United jsou skvělé, ale musíme to dotáhnout do vítězného konce." Kompanymu přitakával mu i jeho manažer, který se vší silou snažil odejmout z beder jeho svěřenců tíhu okamžiku. "Máme to ve svých rukou. Čekají nás ale dva těžké zápasy, zato United dva lehké. Jsou tedy pořád favority," tvrdil Mancini.

O jakých zápasech že to mluvil? Rudí ďáblové čelili Swansea a Sunderlandu, tedy dvěma mužstvům z klidného středu tabulky, jimž už o poháry ani o záchranu nešlo. Zato oba soupeři Citizens museli šlapat na maximum. Newcastle se pral o pozice v elitní šestce, Queens Park se zase zuby nehty snažil udržet příslušnost mezi elitou. Stoprocentní napětí se nakonec přeneslo až do posledního kola, neboť to předposlední oba tituloví aspiranti zvládli na sto procent.

QPR, poslední překážka na cestě City za titulem, stále neměl jistotu záchrany. Pokud by Bolton ve Stoke zvítězil, musel by londýnský celek přinejmenším remizovat. I Sir Alex Ferguson ale tušil, že to pro něj bude nelehký úkol. "City jsou ve formě, hrají doma. Fanoušci budou na rozhodčího vyvíjet tlak, pod tlakem budou i hráči QPR," předpovídal Skot. Naopak Sergio Agüero nepostrádal sebevědomí a rovnou řekl, že chce vyhrát titul v této i v dalších sezónách.

Pojďme nyní na události samotného dne 13. května. Roberto Mancini neprovedl žádné nečekané zásahy do sestavy, v Sunderlandu neexperimentoval ani jeho protějšek. A byl to právě Ferguson, který mohl jako první pozvednout ruce do výše, když ve dvacáté minutě Rooney zcela nehlídán poslal balón do sítě. Mancini jej však ještě před pauzou následoval poté, co se štěstím procpal míč do sítě Zabaleta.

Druhý poločas měl ale na každém z jevišť zcela odlišný průběh. Zatímco Red Devils bez problémů kontrolovali vývoj utkání, fanoušci Citizens nemohli uvěřit svým očím. Během dvaceti minut druhé půle totiž hosté otočili skóre, jedinou útěchou a zároveň nadějí pro domácí bylo alespoň (zbytečné) vyloučení Joeyho Bartona, jenž udeřil loktem Téveze.

Když na Etihadu začínalo nastavení, vypadalo to s nadějemi na oslavy černě. Skóre totiž nadále hovořilo v neprospěch domácích, což vzhledem k vedení United značilo smutek. Na první pohled frustrovaný byl Roberto Mancini, což doložil i jeden z protivníků Nedum Onuoha. "Nikdy nezapomenu na Manciniho za postranní čarou. Proklínal své hráče, nadával jim, dělal všechno možné. Bylo to divoké. Takovou atmosféru na stadiónu jsem neviděl v žádném jiném zápase, bylo to chaotické," řekl s odstupem několika let obránce QPR.

Pět minut ale dokázalo změnit vše. Sérii rohových kopů zakončil gólovou hlavičkou Edin Džeko. Záhy skončilo utkání v Sunderlandu, kde všichni zástupci hostů věřili, že obhájí pozici anglického mistra. To ale neměli tušení, co přijde záhy. Rychlý přechod Citizens do útoku, Agüerova narážečka o Balotelliho, ustátý souboj s bránícím Traorém a pumelice na bližší tyč. Etihad explodoval nadšením, Ferguson a jeho mužstvo nemohlo uvěřit.



"Dvakrát jsme United porazili, dali jsme více gólů a dostali méně. Zasloužíme si to." To byla slova Roberta Manciniho bezprostředně po zápase. "Není to lehká liga a každý, kdo ji vyhraje, si to zaslouží," přitakával zklamaný Alex Ferguson.

V opojení naopak byli čerství mistři.

"Chci vyhrávat víc, skvělý pocit."

"Příští rok získáme více trofejí."

"Jsem šťastný za všechny klubové legendy a fanoušky, kteří na toto dlouho čekali."

Taková slova zaznívala z jejich tábora. Další rok sice zakončili bez trofejí, i tak ale bude sezóna 2011/2012 označována jako začátek jedné slavné éry.

Tabulka
 TýmZVRPSB
1.Manchester City38285593:2989
2.Manchester United38285589:3389
3.Arsenal FC382171074:4970
4.Tottenham Hotspur38209966:4169
5.Newcastle United381981156:5165
6.Chelsea FC3818101065:4664
7.Everton FC3815111250:4056
8.Liverpool FC3814101447:4052
9.Fulham FC3814101448:5152
10.West Bromwich Albion381381745:5247
11.Swansea City3812111544:5147
12.Norwich City3812111552:6647
13.Sunderland AFC3811121545:4645
14.Stoke City3811121536:5345
15.Wigan Athletic3811101742:6243
16.Aston Villa387171437:5338
17.Queens Park Rangers381072143:6637
18.Bolton Wanderers381062246:7736
19.Blackburn Rovers38872348:7831
20.Wolverhampton Wanderers385102340:8225

zpět na předchozí stránku

zpět na hlavní nabídku