08.02. 12:54
Před sto lety, 9. února 1912, se v rakouském městečku Schwechat narodil fotbalista a trenér Rudolf Vytlačil. Pod jeho vedením si československá reprezentace připsala počátkem 60. let několik významných úspěchů, mezi něž patřil bronz z mistrovství Evropy a účast ve finále světového šampionátu v Chile.
Trenérský mág Vytlačil stál za velkými úspěchy čs. fotbalu
Skvělý psycholog s výbornou intuicí a neortodoxními metodami, který z fotbalu nedělal velkou vědu - to nejlépe vystihuje trenéra Rudolfa Vytlačila, jednu z výrazných postav historie domácího sportu číslo jedna. Někdejší křídelní útočník dovedl reprezentaci k stříbru na mistrovství světa i bronzu na mistrovství Evropy, s olympijským výběrem skončil druhý. Od narození legendárního kouče, který se prosadil i v zahraničí, uplyne ve čtvrtek 9. února 100 let.
Vytlačil stál na počátku 60. let za nečekanými úspěchy československé reprezentace, jež v roce 1960 vybojovala bronz na tehdejším Poháru národů (dnešním mistrovství Evropy) a o dva roky později na světovém šampionátu v Chile došla až do finále, kde tým bez velkých hvězd zastavila až ve finále Brazílie.
Vytlačilovi se tehdy povedlo vytvořit z jednotlivců typu Josefa Masopusta, Andreje Kvašňáka, Ladislava Nováka a dalších opravdovou partu, navíc dokázal hráčům dodat sebedůvěru a navodit příznivou atmosféru. Historka o tom, jak uklidňoval druholigového obránce Jana Lálu, který pak skvěle uhlídal slavného španělského útočníka Genta, vstoupila do dějin.
"Fotbal nemůže být zas taková věda, když jej na hřišti provádějí obyčejní lidé, a ne nějaké na dálku řízené figury," vysvětloval kdysi Vytlačil svou filozofii. "Stačí jen hráče pořádně vyhecovat, poznat, co hraje soupeř, kde je zranitelný a podle toho pak vymyslet nějaký plán a nejvhodnější sestavu," dodával svérázný kouč.
Rodák z Vídně s českými kořeny už měl tehdy za sebou úspěšnou hráčskou kariéru vyšperkovanou tituly s Rapidem Vídeň i s pražskou Slavií či jedním reprezentačním startem za Československo. S trénováním začal po druhé světové válce v Meteoru České Budějovice, po řadě dalších klubových angažmá se v roce 1957 stal ústředním trenérem reprezentace a o rok později poprvé usedl na lavičku národního mužstva.
To vedl do roku 1963, poté přešel k olympijskému týmu, s nímž získal stříbro na OH 1964 v Tokiu. V polovině 60. let vyrazil do Bulharska, kde s Levski Sofia vybojoval titul a s národním týmem postoupil na mistrovství světa. Poté dovedl k vítězství v lize i Rapid Vídeň a znovu Levski, na sklonku své bohaté kariéry působil jako odborný poradce v několika tuzemských klubech v čele se "svou" Slavií. Zemřel 1. června 1977 ve věku 65 let.